Území obcí - Kolašin, Mojkovac a Berane
Přestože se jedná o nejmenší chráněnou oblast tohoto stupně v Černé Hoře a zabírá přibližně 5 650 hektarů, je tento park jednou z nejcennějších přírodních perel Evropy. Hlavním důvodem je přísná rezervace deštného pralesa, která se nachází v jeho hranicích – je to jeden z posledních tří zbývajících příkladů nedotčeného lesního společenstva na evropském kontinentu. Tato oblast, která se nachází v centrální části pohoří Bjelasica, mezi údolími řek Tara a Lim, má mimořádně dlouhou tradici ochrany, která je spojena s Kolašinem, Mojkovacem a Beranem. Všechno to začalo v roce 1878, kdy po osvobození Kolašinu od turecké nadvlády místní kmeny Moračani a Rovčani darovaly tento jedinečný lesní komplex knížeti Nikole Petrovićovi. Tak vznikl „Knjažev Zabran“ neboli „Branik“, což řadí tuto lokalitu mezi nejstarší řízené přírodní rezervace na světě, přičemž oficiální status národního parku získala v roce 1952. Pohoří Bjelasica, na jehož území se park nachází, je rozpoznatelné svým specifickým reliéfem sopečného původu s mírnými, zaoblenými tvary a stopami bývalých ledovců. V samém srdci parku, v hluboké zátoce v nadmořské výšce 1 094 metrů, leží krásné Biogradské jezero. Je to největší a nejznámější ledovcové jezero tohoto masivu, které je naplňováno vodou řekou Biogradska a potokem Lalevića, zatímco z něj vytéká řeka Jezerštica a vytváří malebný tok skalními zářezy. Jezero je zcela obklopeno monumentálním deštným pralesem o rozloze přibližně 1 600 hektarů, kde byl v průběhu historie zcela vyloučen lidský vliv. Stromy zde procházejí svým přirozeným životním cyklem od rašení až po úplné odumření a rozklad, čímž si udržují dokonalou ekologickou rovnováhu. V tomto deštném pralese bylo registrováno přes 86 druhů stromů a jednotlivé buky, jedle, smrky a javory dosahují výšky přes 40 metrů a stáří přes 400 až 500 let. Vzhledem ke specifickému klimatu a velkým rozdílům v nadmořské výšce – od 832 metrů v údolí Tary až po 2 139 metrů na vrcholu Crne Glavy – se park vyznačuje neuvěřitelným bohatstvím rostlin. Roste zde přes 2 000 druhů rostlin, což tvoří pětinu celkové flóry Černé Hory, včetně mnoha vzácných a endemických druhů Balkánu. Stejně bohatá je i divoká zvěř díky hustým lesům, které poskytují ideální úkryt a dostatek potravy pro velké savce, jako jsou medvědi, vlci, lišky, srnci a kamzíci. Řeky a potoky jsou navíc hojné na původní pstruhy potoční. Biogradska gora je také uznávána jako důležité ptačí stanoviště s více než 150 registrovanými druhy, mezi nimiž jsou vzácní draví ptáci, jako je orel bělohlavý a jestřáb, a také četné druhy lesních sov a datlů. Nad vší touto nedotčenou přírodou se nachází nádherná kulturní krajina pohoří Bjelasica, která se odráží v zachování tradiční architektury a pastevectví ve vysokohorských katunech. Během letních měsíců mohou návštěvníci v oblastech patřících k obcím Kolašin, Mojkovac a Berane přímo zažít starobylý způsob života horalů, kteří dodnes praktikují sezónní vyhánění dobytka na horské pastviny. Pobyt v katunu nabízí možnost vychutnat si široce známé gastronomické speciality tohoto regionu, mezi nimiž vyniká slavný kolašinský sýr, domácí těsto a tradiční černohorský kačamak.