Biogradská gora je místem, kde se zastavil čas a příroda promlouvá svým původním, mocným jazykem. Jako jeden z posledních zachovalých deštných pralesů v Evropě tento národní park ukrývá staleté stromy, jejichž koruny ukrývají smaragdové srdce hory, Biogradské jezero.
Přestože se jedná o nejmenší chráněnou oblast tohoto stupně v Černé Hoře a zabírá přibližně 5 650 hektarů, je tento park jednou z nejcennějších přírodních perel Evropy. Hlavním důvodem je přísná rezervace deštného pralesa v jeho hranicích, která je jedním z posledních tří zbývajících příkladů nedotčeného lesního společenstva na evropském kontinentu. Tato oblast, která se nachází v centrální části pohoří Bjelasica, mezi údolími řek Tara a Lim, má mimořádně dlouhou tradici ochrany, která je spojena s Kolašinem, Mojkovacem a Beranem. Všechno to začalo v roce 1878, kdy po osvobození Kolašinu od turecké nadvlády místní kmeny Moračani a Rovčani darovaly tento jedinečný lesní komplex knížeti Nikole Petrovićovi. Tak vznikl „Knjažev Zabran“ neboli „Branik“, který řadí tuto lokalitu mezi nejstarší chráněné přírodní rezervace na světě a oficiální status národního parku získal v roce 1952.
Pohoří Bjelasica, na jehož území se park nachází, je rozpoznatelné svým specifickým reliéfem sopečného původu s mírnými, zaoblenými tvary a stopami bývalých ledovců. V samém srdci parku, v hluboké zátoce v nadmořské výšce 1 094 metrů, leží krásné Biogradské jezero. Je to největší a nejznámější ledovcové jezero tohoto masivu, které je naplňováno vodou řekou Biogradska a potokem Lalević, zatímco z něj vytéká řeka Jezerštica a vytváří malebný tok skalními zářezy. Jezero je zcela obklopeno monumentálním deštným pralesem o rozloze přibližně 1 600 hektarů, kde byl v průběhu historie zcela vyloučen lidský vliv. Stromy zde procházejí svým přirozeným životním cyklem od rašení až po úplné odumření a rozklad, čímž si udržují dokonalou ekologickou rovnováhu. V tomto deštném pralese bylo registrováno přes 86 druhů stromů a jednotlivé buky, jedle, smrky a javory dosahují výšky přes 40 metrů a stáří přes 400 až 500 let.
Vzhledem ke specifickému klimatu a velkým nadmořským rozdílům, které se pohybují od 832 metrů v údolí Tary do 2 139 metrů na vrcholu Crne Glavy, se park vyznačuje neuvěřitelným bohatstvím rostlin. Roste zde přes 2 000 druhů rostlin, což tvoří pětinu celkové flóry Černé Hory, včetně četných vzácných a endemických druhů Balkánu. Stejně bohatá je i divoká zvěř díky hustým lesům, které poskytují ideální úkryt a dostatek potravy pro velké savce, jako jsou medvědi, vlci, lišky, srnci a kamzíci. Řeky a potoky se navíc hojně vyskytují na původní pstruhy potoční. Biogradska gora je také uznávána jako důležité ptačí stanoviště s více než 150 registrovanými druhy, mezi nimiž jsou vzácní draví ptáci, jako je orel bělohlavý a jestřáb, a také četné druhy lesních sov a datlů.
Nad vší touto nedotčenou přírodou se skrývá nádherná kulturní krajina pohoří Bjelasica, která se odráží v zachování tradiční architektury a pastevectví ve vysokohorských katunech. Během letních měsíců mohou návštěvníci v oblastech patřících k obcím Kolašin, Mojkovac a Berane přímo zažít starobylý způsob života horalů, kteří dodnes praktikují sezónní pasení dobytka na horské pastviny. Pobyt v katunu nabízí možnost vychutnat si široce známé gastronomické speciality tohoto regionu, mezi nimiž vyniká slavný kolašinský sýr, domácí kůrka a tradiční černohorský kačamak.
