Tento nádherný horský masiv, který se nachází na severozápadě Černé Hory, je skutečným geomorfologickým jevem. Díky své neocenitelné kráse a výjimečnému ekologickému významu získal v roce 1952 status národního parku, zatímco celosvětové uznání přišlo v roce 1980, kdy jej UNESCO zařadilo na seznam světového přírodního a kulturního dědictví. Jeho rozsáhlé území o rozloze přes 32 000 hektarů administrativně zasahuje až do pěti černohorských obcí: Žabljak, Plužine, Savnik, Pljevlja a Mojkovac
Tato monumentální oblast je charakteristická členitými horskými oblastmi s více než čtyřiceti ostrými vrcholy, které přesahují 2 000 metrů nad mořem, mezi nimiž dominuje Bobotov Kuk svou mohutností s výškou 2 523 metrů. Zvláštní a široce rozpoznatelnou dekorací tohoto masivu je osmnáct ledovcových jezer, která jsou malebně nazývána "horské oči" díky své průzračnosti a sytě modrozelené barvě. Mezi nimi je nejatraktivnější a nejnavštěvovanější Černé jezero. Nachází se v bezprostřední blízkosti Žabljaku, který nese titul nejvýše položeného městského sídla na Balkáně a slouží jako hlavní turistické a administrativní centrum tohoto regionu. Kromě impozantních vrcholů je pod přísnou ochranou parku také úchvatný kaňon řeky Tara, dlouhý přes 80 kilometrů. S hloubkou, která na některých místech dosahuje až 1 300 metrů, je tento nádherný zářez nejhlubším kaňonem v Evropě, zatímco samotná Tara je celosvětově známá jako "Slza Evropy" díky své neuvěřitelné čistotě a pitnosti. Výrazné rozdíly ve výšce a specifické klima vytvořily ideální podmínky pro rozvoj extrémně bohaté flóry a fauny, což činí tuto oblast jedním z nejdůležitějších center endemismu na Balkáně. V rámci hranic parku, na území obce Mojkovac, vyniká rezervace deštného pralesa Crna poda, rozpoznatelná svými monumentálními černými borovicemi, které dosahují výšky přes 50 metrů a stáří několika století. Husté lesy poskytují útočiště pro velkou faunu, jako jsou medvědi hnědí, vlci, srnci a kamzíci, kteří obývají nejvyšší útesy, zatímco čisté horské řeky a jezera jsou hojně posety pstruhů obecných. Kromě neocenitelné přírody tato oblast, která spojuje Žabljak, Plužine, Šavnik, Pljevlja a Mojkovac, uchovává také neuvěřitelně bohaté kulturní dědictví. Staletý život na této členité hoře dokládají pravěké tumuly, pozůstatky římských opevnění a také jedinečné středověké nekropole s náhrobky na místech řeckého hřbitova a Bare Žugić, které jsou rovněž pod ochranou UNESCO. Tradiční způsob života horalů je dodnes patrný díky autentické architektuře dřevěných domů pokrytých šindelemi a sezónních kotců na durmitorské plošině. Pobyt zde nabízí příležitost vychutnat si slavné speciality jako durmitorský sýr, prosciutto a jehněčí pod zvonem, zatímco celkový zážitek dokonale doplňují mystické lidové legendy o vílách a křídlatých koních, které místní stále hrdě chrání před zapomněním.