Tento velkolepý horský masiv, nacházející se na severozápadě Černé Hory, představuje skutečný geomorfologický fenomén. Díky své neocenitelné kráse a mimořádnému ekologickému významu získal v roce 1952 status národního parku a celosvětové uznání se mu dostalo v roce 1980, kdy jej UNESCO zařadilo na seznam světového přírodního a kulturního dědictví. Jeho obrovské území o rozloze přes 32 000 hektarů se administrativně rozkládá až přes pět černohorských obcí: Žabljak, Plužine, Šavnik, Pljevlja a Mojkovac.
Tato monumentální oblast se vyznačuje drsnými horskými oblastmi s více než čtyřiceti ostrými vrcholy, které přesahují 2 000 metrů nad mořem, mezi nimiž dominuje Bobotov kuk se svou mohutností 2 523 metrů. Zvláštní a široce rozpoznatelnou ozdobou tohoto masivu je osmnáct ledovcových jezer, která se pro svou průzračnost a sytě modrozelenou barvu lidově nazývají „horské oči“. Mezi nimi je vizuálně nejatraktivnější a nejnavštěvovanější Černé jezero. Nachází se v bezprostřední blízkosti Žabljaku, který drží titul nejvýše položeného městského sídla na Balkáně a slouží jako hlavní turistické a administrativní centrum tohoto regionu. Kromě impozantních vrcholů se pod přísnou ochranou parku nachází také velkolepý kaňon řeky Tary, dlouhý přes 80 kilometrů. S hloubkou, která na některých místech dosahuje až 1 300 metrů, je tento velkolepý zářez nejhlubším kaňonem v Evropě a samotná Tara je celosvětově známá jako „Slza Evropy“ díky své neuvěřitelné čistotě a pitnosti.
Výrazné výškové rozdíly a specifické klima vytvořily ideální podmínky pro rozvoj mimořádně bohaté flóry a fauny, což z této oblasti činí jedno z nejvýznamnějších center endemismu na Balkáně. V rámci parku, na území obce Mojkovac, vyniká deštný prales Crna poda, rozpoznatelný svými monumentálními černými borovicemi, které dosahují výšky přes 50 metrů a jsou staré několik staletí. Husté lesy poskytují bezpečné útočiště velkým divokým zvířatům, jako jsou medvědi hnědí, vlci, srnci a kamzíci, kteří obývají nejvyšší útesy, zatímco čisté horské řeky a jezera se hemží pstruhy potočními.
Kromě neocenitelné přírody si tato oblast, která spojuje Žabljak, Plužine, Šavnik, Pljevlja a Mojkovac, uchovává také neuvěřitelně bohaté kulturní dědictví. O starobylém životě na této drsné hoře svědčí prehistorické mohyly, pozůstatky římského opevnění a také unikátní středověké nekropole se stećky na lokalitách Grčko groblje a Bare Žugića, které jsou rovněž pod ochranou UNESCO. Tradiční způsob života horalů je dodnes viditelný prostřednictvím autentické architektury dřevěných domů pokrytých šindelem a sezónních dobytčích farem na náhorní plošině Durmitor. Pobyt zde nabízí možnost vychutnat si slavné speciality, jako je durmitorský sýr, pršut a jehněčí maso pod sačem, zatímco celý zážitek dokonale doplňují mystické lidové legendy o vílách a okřídlených koních, které místní obyvatelstvo dodnes hrdě chrání před zapomenutím.
