Gusinje se nachází v malebné kotlini Plav-Gusinje, na úpatí velkolepých, drsných a věčně zasněžených vrcholů Prokletije, a je jedním z nejfascinujících, nejrozmanitějších a nejautentičtějších kulturních prostředí v Černé Hoře. Toto horské město, ležící na křižovatce starých karavanových cest, na místě, kde řeky Vruja a Grnčar tvoří řeku Ljuča, fungovalo po staletí jako dynamické centrum a místo setkávání různých národů, jazyků a náboženství. Tato bouřlivá a bohatá historie dala vzniknout duchovní tapisérii, se kterou se setkáme jen zřídka. Ačkoliv je Gusinje územně a populační a územně výjimečné, výjimečnou koncentrací a architektonickou krásou svých islámských, pravoslavných a katolických sakrálních budov. Skutečná jedinečnost této oblasti nespočívá jen v samotné existenci různých svatyní, ale i v jejich neobvyklém městském a lidském vztahu — hrdě stojí vedle sebe, často na stejné ulici. Zvuk volání k modlitbě z minaretu a zvonivé ozvěny kostelních věží zde po staletí nesoupeřily, ale harmonicky se střídaly, svědčící o staleté soužití, hlubokém vzájemném respektu a společném osudu pod prokletou oblohou.
- Vezírova mešita – kamenná krása s dřevěnou předsíní Nejstarší, nejreprezentativnější a architektonicky nejpůsobivější islámskou sakrální stavbou v Gusinji je slavná vezírská mešita. Nachází se v srdci centra města a po staletí je ústředním pilířem duchovního života a nejznámějším vizuálním symbolem Gusinje. Mešita byla postavena v roce 1765 skadským vezírem Mahmutem Bušatlijou, jehož rodina měla obrovský politický a společenský vliv na širší oblast povodí Plav-Gusinje a Skadar. Architektonicky je vezírova mešita výjimečným příkladem balkánsko-osmanské sakrální stavby: její základna je postavena z masivního, hrubě tesaného kamene, zatímco je zdobena autentické, bohatě vyřezávanou dřevěnou předsíní a specifickým štíhlým dřevěným minaretem (minaretem). Navzdory četným válečným škodám a historickým přerušením, které tuto pohraniční oblast postihly, byla mešita důkladně a věrně obnovena (naposledy v roce 1994), přičemž si zachovala svou původní podobu, důstojnost a status právně chráněné kulturní památky.
- Radončića (Nové) mešita – strážce tradice ve staré Mahale Nedaleko centra města, ve starém a tradičním centru známém jako Radončića mahala, stojí Radončićova mešita, známá jako Nová mešita. Postaveno na samém konci osmanské nadvlády v této oblasti, v roce 1899, je toto místo bohoslužeb pojmenováno po významné místní rodině Radončićů, která iniciovala a financovala jeho výstavbu a trvale spojila svou historii s osudem komunity Gusinje. Ačkoliv v pozdějších dobách, zejména během poslední velké rekonstrukce v roce 2005, získala modernější obrysy a prvky fasády, mešita si zachovala svou původní sakrální mikrotopografii. Je to architektonická kotva, kolem které stále cítíte puls skutečného, starého Gusinje — obklopená tradičními rodinnými domy, branami a úzkými uličkami zůstává Nová mešita živým místem každodenního setkání, modlitby a uchovávání islámských tradic a rodinných hodnot, které se předávají z generace na generaci.
- Kostel sv. Jiří – Kamenný chrám a pokladnice starých knih V bezprostřední blízkosti vezírovy mešity, v rámci téže centrální městské příčnosti, se nachází kostel svatého Jiří, hlavní duchovní centrum pravoslavného obyvatelstva oblasti Gusinje. Zasvěcený svatému Velkému mučedníkovi a Vítěznému Jiří, tento kostel svědčí o hlubokých historických kořenech a kontinuitě pravoslavného obyvatelstva pod Prokletijem. Chrám byl postaven v roce 1926 za vlády krále Aleksandra Karađorđeviće na základech staršího a skromnějšího pravoslavného modlitebního domu z 19. století. Byla postavena v rozpoznatelném, masivním tradičním stylu z hrubého a tesaného kamene, s jednolodním základem a harmonickými proporcemi. Interiér kostela ukrývá výjimečný ikonostas vytvořený v roce 1926 olejomalbou na plátně od slavného umělce Petara Čolanoviće, zatímco velký zvon v přístavu je vzácným darem pravoslavné komunity z nedalekých Selc. Kromě své architektonické hodnoty má kostel také roli skutečné historické pokladnice, protože s velkou péčí uchovává asi padesát vzácných ruských tištěných knih, z nichž sedm pochází z 18. století.
- Katolický kostel svatého Antonína Paduánského – kamenný maják v Dolji
Na samém východě z centra města, asi jeden kilometr od slavného horského údolí Grebaja, ve vesnici Dolja, stojí katolický kostel sv. Antonína Padovanského. Nachází se v klidu, přímo vedle katolického hřbitova, a tato svatyně svědčí o staleté přítomnosti a houževnatosti katolické (převážně albánské) komunity v této oblasti. Kostel byl postaven v období od roku 1933 do roku 1936 z jemně vyřezávaného kamene, s redukovanou, ale elegantní architektonickou linií a rozpoznatelnou zvonicí. Je zasvěcen svatému Antonínovi Padovanskému, jednomu z nejmilovanějších a nejuctívanějších svatých v katolickém světě. Během bouřlivých desetiletí 20. století kostel sdílel osud své malé a rozptýlené komunity a jeho oživení a dnešní bezvadně udržovaný vzhled jsou přímým důsledkem nerozlučných vazeb s gusinjskou diasporou z celého světa, zejména ze Spojených států. Obklopený drsnými a monumentálními výhledy Prokletije, je tento kostel nevyhnutelnou, rovnocennou součástí kulturní a duchovní identity Gusinje. 5. Mešita ve Vusanji – duchovní kotva horského krasu Hluboko v náruči masivu Prokletije, v malebné a horské vesnici Vusanje (Vuthaj), se nachází vesnická mešita, která doplňuje sakrální geografii této obce. Vusanje je oblast známá svou drsnou přírodní krásou, krasovými prameny a vodopády, ale také hrdým, tradičním horským obyvatelstvem. Toto místo uctívání představuje skutečnou duchovní a společenskou kotvu pro místní obyvatele roztroušených horských vesnic. V těchto přirozeně izolovaných oblastech, kde jsou zimy dlouhé a drsné, byla mešita ve Vusanji historicky nejen místem pro provádění islámských náboženských obřadů, ale také klíčovým bodem pro zachování národní identity, morálky, solidarity a kmenové soudržnosti, což svědčí o tom, že duchovní život této oblasti vzkvétá i v nejvyšších nadmořských výškách. Závěr Sakrální dědictví Gusinje vysílá jedinečné, univerzální a nadčasové poselství do celého regionu. Na tomto malém, geograficky stísněném, ale duchovně nekonečně rozlehlém pozemku nejsou mešity, pravoslavný chrám a katolická církev dělicími liniemi, ale body spojení. Blízkost těchto svatyní a staletý mír, který mezi nimi panuje, je důkazem, že mnohokonfesní harmonie v Černé Hoře není politickým prohlášením, ale způsobem života, který se žil a bránil po staletí. Z tohoto důvodu má Gusinje právem status duchovní oázy a neocenitelného kulturního pokladu, v němž je rozmanitost vpletena do samotných základů komunity, činí ji hrdou a neproniknutelnou na úpatí věčných prokletých vrcholů.