Zelí se sušeným masem patří k těm pokrmům, které nebudí pozornost svým luxusním vzhledem, ale vůní, která se z kuchyně line celé hodiny a hlásí společný rodinný oběd. V mnoha černohorských domácnostech byla tato specialita synonymem pro chladnější dny, kdy se používaly potraviny připravené během podzimu a konzervované na zimu.
Základem pokrmu je kysané zelí a suché maso, obvykle uzená žebra, suchá slanina nebo domácí klobása. Dlouhým a pomalým vařením se všechny ingredience propojí, takže zelí nasákne aroma masa, zatímco maso se stane měkkým a šťavnatým. Výsledkem je jídlo bohaté na chuť, kterého nelze dosáhnout rychlou přípravou.
V minulosti to byl pokrm, který nejlépe demonstroval péči domácnosti o zimní zásoby. Během podzimu se kysané zelí připravovalo ve velkých dřevěných sudech, zatímco maso se sušilo v kouři, aby vydrželo měsíce. Když přišly chladné dny, staly se tyto potraviny základem denního jídelníčku. Ačkoli se recept zdá jednoduchý, malé rozdíly v přípravě dělají každou domácnost výjimečnou. Někdo přidá bobkový list nebo pár kuliček pepře, někdo vaří pouze s žebry, zatímco jiní používají několik druhů sušeného masa, aby pokrm získal bohatší aroma. Bez ohledu na způsob přípravy mají společné to, že se vaří pomalu, bez spěchu, protože právě čas dává tomuto pokrmu jeho osobitý charakter. Zelí se sušeným masem se často podává s vařenými bramborami nebo domácím kukuřičným chlebem a v některých regionech s trochou pálivé papriky nebo domácí smetany. Taková kombinace představuje skutečný příklad tradiční černohorské kuchyně – jednoduché, syté a připravené z místních surovin. Dnes lze tento pokrm nalézt v mnoha restauracích, které pečují o místní gastronomii, zejména ve kontinentální části země. Ačkoli se způsob života změnil, zelí se sušeným masem stále zaujímá u rodinného stolu zvláštní místo a připomíná dobu, kdy se recepty předávaly ústně a největší hodnotou každého jídla byla možnost, aby se rodina sešla u jednoho stolu. Tato specialita není jen součástí gastronomické tradice Černé Hory. Je připomínkou způsobu života, ve kterém trpělivost, domácí produkce a respekt k přirozenému rytmu ročních období byly stejně důležité jako samotná chuť jídla.