Existují pokrmy, které se pamatují pro své neobvyklé koření nebo složitou přípravu, a existují i ty, jejichž hodnota spočívá v jejich jednoduchosti. Cicvara patří do této druhé skupiny. Vytvořená z několika základních potravin, které byly kdysi součástí každé venkovské domácnosti, se stala symbolem místní kuchyně, pohostinnosti a života v černohorských horách.
Její příběh začíná v katunech, kde rodiny v létě pobývaly se svými stády a každý den vyráběly sýr, smetanu, máslo a krusty z čerstvého mléka. V takovém prostředí vznikl pokrm, který využíval nejkvalitnější mléčné výrobky a kukuřičnou mouku, které domácnost měla. Z těchto několika ingrediencí vznikl pokrm, který byl dostatečně výživný, aby poskytl energii na celodenní práci.
Na rozdíl od kačamaku, kde hrají hlavní roli brambory a kukuřičná mouka, jsou v cicvarě v popředí mléčné výrobky. Příprava začíná pomalým zahříváním domácího másla nebo smetany, po kterém se za stálého míchání postupně přidává kukuřičná mouka. Když směs dosáhne vhodné hustoty, přidá se domácí sýr, který se pomalu rozpouští a spojuje s ostatními ingrediencemi, čímž vzniká rozpoznatelná krémová textura a bohatá chuť.
Zkušení hostitelé často říkají, že dobrá cicvara nezávisí na receptu, ale na kvalitě surovin a trpělivosti při přípravě. Je nutné neustále míchat, aby se všechny ingredience spojily do hladkého a jednolitého celku. Právě proto se dříve říkalo, že cicvara se nevaří – je pečlivě pěstována, dokud nedosáhne své plné chuti. Četné variace tohoto pokrmu lze nalézt v různých částech Černé Hory. Někde se používá více mladého kravského sýra, zatímco v horských oblastech se často připravuje s ovčím sýrem nebo kůrou, což jí dodává výraznější charakter. Některé rodiny přidávají pouze jeden druh sýra, zatímco jiné si cení receptů, které kombinují několik místních mléčných produktů. Navzdory těmto rozdílům zůstává podstata stejná, cicvara je pokrm, který oslavuje bohatství domácího mléka a tradiční produkci.
Nejčastěji se podává teplá, ihned po přípravě. Dobře se hodí k domácímu kysanému mléku, jogurtu nebo sklenici syrovátky a na stole často nechybí domácí chléb, pršut nebo sušené maso. V mnoha domácnostech tento druh snídaně znamenal začátek pracovního dne, zejména v období zemědělských prací. I dnes je cicvara nepostradatelnou součástí nabídky mnoha etnovesnic, horských domácností a restaurací, které pečují o tradiční černohorskou kuchyni. Cestovatelé, kteří chtějí poznat autentické chutě země, často prostřednictvím tohoto pokrmu objevují, jak jednoduchá jídla, připravená s péčí a zkušenostmi, stačí k vytvoření nezapomenutelného gastronomického zážitku.
Tsicvara nevznikla proto, aby ohromila svým vzhledem, ale aby shromáždila rodinu kolem stolu a poskytla teplo domova po dlouhém dni stráveném na horách. Právě proto zaujímá v černohorské gastronomii i dnes zvláštní místo. Představuje více než jen recept, svědčí o způsobu života, v němž byla příroda, práce a komunita neoddělitelně spjaty a každé jídlo bylo příležitostí sdílet to nejlepší, co domácnost nabízí.